Rumunský katastr III: Měsíc bez důkazu vlastnictví

Stefanii Guga je dvaatřicet a chtěla si koupit byt v Bukurešti. Měla prodávajícího, měla peníze, měla dohodu. Neměla notáře, který by mohl cokoli zapsat, protože systém nefungoval.

Do prvního srpna, kdy se v Rumunsku měnila daňová pravidla, se nedostala.

Co papír dokazuje a co nedokazuje

Většina lidí má doma nějakou obdobu notářského zápisu nebo kupní smlouvy a považuje ji za důkaz vlastnictví. Ten papír dokazuje velmi konkrétní věc: že jste určitého dne podepsali určitou smlouvu před určitým notářem.

To je všechno.

Neříká nic o tom, jestli tentýž prodávající neprodal tutéž nemovitost ještě jednou. Neříká, jestli na ní mezitím nevznikla hypotéka nebo exekuce. Neříká, jestli se nezměnily hranice pozemku, protože katastrální mapa dnes existuje primárně jako digitální vrstva. Tuhle práci dělá registr. Pořadí zápisu je pořadí právní přednosti.

A když registr zmlkne, vlastník a podvodník s padělaným dokumentem vypadají před bankou, před kupujícím i před soudem úplně stejně. Rozdíl mezi nimi nedělá kvalita lži. Dělá ho možnost cokoli ověřit, a ta na měsíc zmizela.

Čísla, která zůstala

Systém e-Terra byl po rekonstrukci infrastruktury a migraci do vládního cloudu spuštěn 11. a 12. srpna. K 17. srpnu vypadala bilance takto.

V systému během výpadku uvízlo zhruba 94 000 rozpracovaných případů. Od obnovení provozu dorazilo přes 165 000 nových i odložených žádostí. Katastrální úřady v rozšířeném režimu vyřídily přes 100 000 z nich, takže backlog dál roste rychleji, než se zmenšuje.

ANCPI formálně prodloužila platnost dříve vydaných výpisů a posunula zákonné lhůty, aby nepropadla správní řízení. Platby kartou přes web zůstaly pozastavené a poplatky se hradí převodem nebo hotově na pokladnách.

A pak je tu jedna věta z oficiální komunikace, kterou je potřeba přečíst dvakrát. Veřejné samoobslužné portály, tedy MyEterra, Geoportal a Registrul proprietarilor, zůstávají z bezpečnostních důvodů vypnuté. Občan se k výpisu ze svého vlastního listu vlastnictví dostane jen přes notáře, geodeta, nebo osobně na přepážce.

Přeloženo: systém běží pro profesionály a je vypnutý pro veřejnost, protože provozovatel zatím nedůvěřuje vlastnímu perimetru. To je poctivé rozhodnutí. Zároveň je to přiznání, které stojí za víc než všechna tisková prohlášení z července dohromady.

Špatná otázka a správná otázka

Mădălin Dumitru, CEO rumunské bezpečnostní firmy Scut, otočil v podcastu ZONA celé téma způsobem, který od té doby používám sám.

Zpráva už není, že instituce byla napadena. Útoků je denně nespočet, přibývá jich a obránce musí uhlídat všechny úhly, zatímco útočníkovi stačí jediná mezera. Že se to někomu jednou povede, je otázka času, ne kvality.

Zpráva je, proč se ta instituce nedokáže vrátit do provozu do 48 nebo 72 hodin.

Tomu se říká provozní odolnost a je to jediné číslo, které o organizaci skutečně něco vypovídá. ANCPI má na tomhle měřítku hodnotu okolo čtyř týdnů pro profesionály a víc než měsíc pro veřejnost.

Dumitru k tomu přidává jedno upřesnění, které nesmím vynechat, protože jde proti pohodlnému příběhu. Odmítá tvrzení, že rumunský stát je jako celek zranitelný. Stát má lidi, vybavení i zdroje a drtivou většinu útoků odrazí, jen se o odražených útocích nemluví. Problém je konkrétnější: DNSC instituce na zranitelnosti upozorňuje a část z nich se rozhodne to ignorovat, protože mají zrovna jinou práci.

To zanedbání ANCPI nezmenšuje. Zpřesňuje ho. Nebyli slepí. Byli informovaní.

Slovensko to zažilo o osmnáct měsíců dřív

Než tohle odložíte jako balkánskou anomálii: katastrální systémy už v Evropě padly v Řecku a na Slovensku.

Slovenský Úrad geodézie, kartografie a katastra byl napaden ransomwarem v lednu 2025. Ministr Richard Takáč to označil za největší kybernetický útok v dějinách Slovenska. Katastrální pracoviště od 9. ledna zavřená nebo v omezeném režimu. Výkupné požadované v řádu milionů dolarů. A obnova, která se protáhla na týdny až měsíce, protože kvalita záloh nestačila.

Přečtěte si tu poslední větu ještě jednou a porovnejte ji s Rumunskem. Stejná instituce, stejný typ dat, stejné selhání záloh, stejný výsledek. Osmnáct měsíců mezi tím.

Rumunsko je třetí evropský katastr v řadě. Nikdo, kdo měl v roce 2026 na starosti podobný registr, nemůže tvrdit, že to nešlo předvídat.

Kdo zaplatí účet

Tady se z bezpečnostního incidentu stává právní a pojistná otázka, a právě tu považuji za nejzajímavější.

Rumunští právníci incident posuzují jako zásah vyšší moci. Vis maior. To je pro ANCPI velmi pohodlný výklad, protože vyšší moc odpovědnost vylučuje. Otázka, kterou zatím nikdo nepoložil nahlas, zní jinak: kde končí vyšší moc a začíná prokazatelné zanedbání?

Chybějící MFA není přírodní katastrofa. Sedm minut retence logů není povodeň. Zranitelnost, na kterou byla instituce podle DNSC předem upozorněna, není blesk z čistého nebe. Pokud by se tenhle spor dostal před soud v členském státě, který má transponovanou NIS2, bude se vyšší moc obhajovat těžko proti dokumentu národního bezpečnostního úřadu, který o témž incidentu píše, že mu šlo snadno předejít.

Konkrétní škody přitom nejsou abstraktní. Kupující, kteří kvůli výpadku nestihli podpis před srpnovou změnou sazby DPH z devíti na jednadvacet procent, mohou na jedné transakci ztratit až 14 000 eur. Developeři a banky dál řeší zpoždění ve stavebních povoleních a v čerpání hypoték.

V rozhovoru, ze kterého jsem citoval v předchozím dílu, padla zmínka o americkém nástroji zvaném title insurance. Pojištění proti riziku, že registr je chybný, zfalšovaný nebo nedostupný. Jednorázový poplatek, který chrání kupujícího nebo věřitele před finanční ztrátou z vad vlastnického titulu. V Evropě ho prakticky neznáme, protože jsme si zvykli považovat státní registr za neotřesitelný.

Rumunsko právě předvedlo, jak neotřesitelný je.

Z druhé strany stejné mince: kybernetické pojištění dnes není položka, kterou si firma koupí a má klid. Pojistitelé podmiňují kvalitní krytí průkazem zralého řízení rizik a naopak jsou ochotni jednat o podmínkách tam, kde je compliance hmatatelná. Bez logů se nedokáže rozsah incidentu. Bez doloženého rozsahu se špatně likviduje škoda. Instituce, která neví, co jí odteklo, má problém i s pojistkou, kterou si zaplatila.

A ještě jeden rozměr, na který se v Česku zapomíná. Kybernetický incident v organizaci tohoto typu velmi často přechází do roviny osobní odpovědnosti členů statutárních orgánů. Otázka péče řádného hospodáře se neptá, jestli vás někdo napadl. Ptá se, co jste udělali předtím.

Estonsko jako kontrolní vzorek

Aby to nevyznělo jako nářek nad stavem světa, existuje protipříklad a je blízko.

Estonsko postavilo svůj digitální stát na předpokladu, že jednotlivé systémy mohou být napadeny nebo mohou selhat. Proto tam neexistuje jedna centrální báze, na které visí všechno. Registry jsou distribuované, komunikují přes zabezpečenou vrstvu X-Road a kritická data mohou být uložena i mimo území státu.

Rozdíl mezi Estonskem a Rumunskem není v rozpočtu ani v technologii. Je v předpokladu, se kterým se architektura navrhovala. Estonsko počítalo s tím, že to jednou spadne. Rumunsko počítalo s tím, že to nespadne.

Jeden z těch dvou předpokladů je vždycky správný.

Nabídka Marsh Cyber Wall, se kterou v našem ekosystému pracujeme, řeší tu druhou polovinu problému: provozní ztráty po incidentu, obnovu dat, forenzní tým a krizovou komunikaci, včetně pohotovostní služby v prvních hodinách. Modul CyberComply Aplis Solutions řeší tu první, tedy doložitelnost stavu, ze které se dá vůbec vyjednávat.

Ve čtvrtém a posledním dílu se dostaneme k penězům. K tomu, kolik ANCPI za dvacet let utratila, kolik z toho šlo na bezpečnost, a proč se ta čísla opakují v celé střední Evropě.

Vlastnictví existuje přesně tak dlouho, jak dlouho ho někdo dokáže ověřit. Autor: Petar P. Stanchev, Ph.D., LL.D.